TĚŽBA A JEJÍ VLIV NA PŘÍRODU

Rekultivace krajinného prostředí, zasaženého hornickou činností, doznaly v posledních letech značného rozmachu a staly se z okrajové záležitosti minulých let samostatnou vědní interdisciplínou. Biologická rovnováha průmyslových krajin je stále dosti neuspokojivá.

Snahy o účelné hospodaření s půdou, vegetačním pokryvem a vodou v postižených regionech nejsou už jen záležitostí zemědělců, lesáků a vodohospodářů, ale jsou v současnosti jednou z priorit, kterou vyžaduje vyspělá společnost svými stále se zvyšujícími nároky na uspokojivé kulturní a přírodní krajinné prostředí.

Povrchové dobývání nerostných surovin je vždy spojeno se znatelným zásahem do přírody a krajiny. Ekologie, ochrana životního prostředí, ochrana přírody a krajiny má bezesporu celosvětový význam a problematika s tím spojená vyžaduje stálečastěji prioritní a bezodkladná řešení. Účelem zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitosti forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji.

Spolupráce orgánů ochrany přírody, zejména s těžebními organizacemi při posuzování možných vlivů povrchového dobývání na životní prostředí, přírodu a krajinu, je nezbytná pro efektivní řešení této problematiky, jak z hlediska ochrany přírody, tak z hlediska provádění hospodárného dobývání ložisek nerostných surovin povrchovým způsobem a k odstranění často jednostranných řešení. Vliv povrchového dobývání na životní prostředí, a v této souvislosti i velikost zásahu do přírody a krajiny, je dán především báňsko-technickými podmínkami ložiska a z nich vyplývajícím způsobem a rozsahem těžby, k čemuž je nutno při stanovení podmínek ochrany vždy případ od případu přihlédnout. Velmi zřetelné rozdíly v míře působení negativních vlivů jsou při povrchovém dobývání hnědého uhlí v severozápadních Čechách, při těžbě z vody v českých a moravských štěrkovnách, při dobývání v kamenolomech a při provádění dobývacích prací v pískovnách a hliništích.

S omezováním negativních vlivů povrchového dobývání úzce souvisí sanace a rekultivace vytěžených částí nebo celých dobývacích prostorů. Povinnost zajistit sanaci a rekultivaci všech pozemků, dotčených těžbou, vyplývá pro těžební organizaci z horního zákona.

Závěrem je nutno uvést, že povrchové dobývání ložisek svým nově vytvořeným reliéfem má rovněž i kladné vlivy na utváření životního prostředí a obnovu přírodní rovnováhy v krajině. Vodní plochy vytěžených štěrkoven, ponechané upravené těžební řezy kamenolomů (často i záměrně ponechané nepravidelnosti v závěrných svazích) a závěrné svahy sanovaných a rekultivovaných pískoven tvoří nové významné krajinné prvky s vlastním biotopem.

V opuštěných částech lomů dochází k postupné sukcesi původních i nepůvodních druhů rostlin. Na starých výsypkách a odvarech kamenolomů lze nalézt již poměrně málo se vyskytující rostliny i živočichy.

V některých případech je požadavkem orgánů ochrany přírody ponechat těžební řezy kamenolomu po ukončení dobývacích prací v původním stavu z důvodu zachování názorné ukázky geologické stavby, či jiné přírodopisné zajímavosti (vrásy, přesmyky, odlučnost, zachování teplomilné a suchomilné flóry).

Z výsledků dlouhodobě prováděných rozborů vzorků důlních vod u organizací, provádějících dobývací práce na povrchu a z namátkově odebraných vzorků vod na okolních zemědělsky obhospodařovaných pozemcích, je zřejmé, že důlní vody svým složením ohrožují životní prostředí a přírodu zpravidla mnohem méně než vody obsahující průmyslová hnojiva.

V současné době je již také patřičná pozornost věnována omezování primární i sekundární prašnosti, zejména v kamenolomech. Zkrápěcí zařízení prašných uzlů na úpravnách a nákladná, často málo účinná vzduchotechnická odlučovací zařízení jsou nahrazována účinným mlžícím zařízením.

Přibývá účelových lomových komunikací s bezprašným povrchem, které jsou dle potřeby (počasí a klimatických podmínek) kropeny. K používané lomové vrtací technice již neodmyslitelně patří odprašovací zařízení. V hranicích dobývacích a těžebních prostorů bývají vysazovány v pruzích vhodné dřeviny k vytvoření protihlukových a protiprachových zábran. Velká pozornost je věnována již ve stadiu projektování hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu ochraně vodních zdrojů a prevencí úniků ropných látek. Systematická údržba a kontrola řádného stavu technologického a strojního zařízení, jakož i prevence nebezpečných stavů je jednou z povinností těžebních organizací, vyplývající z báňských předpisů a je řešena v předmětné provozní dokumentaci.

Závěrem je možno konstatovat, že povrchové dobývání nerostných surovin zdaleka nepůsobí na životní prostředí a krajinu tak negativními vlivy jako jiná průmyslová odvětví (těžký průmysl, strojírenství, energetika, chemický průmysl). Svým rozsahem a důsledky má často v místních podmínkách i např. běžná zemědělská činnost negativnější vliv na životní prostředí a krajinu než povrchové dobývání (plošný rozsah, narušení původní flóry a fauny, prašnost a hluk, úniky ropných látek při používání mechanizmů, znečišťování veřejných komunikací při sklizních, ohrožení vodotečí a vodních zdrojů průmyslovými hnojivy, splachy z polí a pod.).