TĚŽBA A JEJÍ VLIV NA PŘÍRODU
Rekultivace krajinného prostředí, zasaženého hornickou činností, doznaly v
posledních letech značného rozmachu a staly se z okrajové záležitosti minulých
let samostatnou vědní interdisciplínou. Biologická rovnováha průmyslových
krajin je stále dosti neuspokojivá.
Snahy o účelné hospodaření s půdou, vegetačním pokryvem a vodou v postižených
regionech nejsou už jen záležitostí zemědělců, lesáků a vodohospodářů, ale jsou
v současnosti jednou z priorit, kterou vyžaduje vyspělá společnost svými stále
se zvyšujícími nároky na uspokojivé kulturní a přírodní krajinné prostředí.
Povrchové dobývání nerostných surovin je vždy spojeno se znatelným zásahem do
přírody a krajiny. Ekologie, ochrana životního prostředí, ochrana přírody a
krajiny má bezesporu celosvětový význam a problematika s tím spojená vyžaduje
stálečastěji prioritní a bezodkladná řešení. Účelem zákona ČNR č. 114/1992 Sb.
o ochraně přírody a krajiny je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v
krajině, k ochraně rozmanitosti forem života, přírodních hodnot a krás a k
šetrnému hospodaření s přírodními zdroji.

Spolupráce orgánů ochrany přírody, zejména s těžebními organizacemi při
posuzování možných vlivů povrchového dobývání na životní prostředí, přírodu a
krajinu, je nezbytná pro efektivní řešení této problematiky, jak z hlediska
ochrany přírody, tak z hlediska provádění hospodárného dobývání ložisek
nerostných surovin povrchovým způsobem a k odstranění často jednostranných
řešení. Vliv povrchového dobývání na životní prostředí, a v této souvislosti i
velikost zásahu do přírody a krajiny, je dán především báňsko-technickými
podmínkami ložiska a z nich vyplývajícím způsobem a rozsahem těžby, k čemuž je
nutno při stanovení podmínek ochrany vždy případ od případu přihlédnout. Velmi
zřetelné rozdíly v míře působení negativních vlivů jsou při povrchovém dobývání
hnědého uhlí v severozápadních Čechách, při těžbě z vody v českých a moravských
štěrkovnách, při dobývání v kamenolomech a při provádění dobývacích prací v
pískovnách a hliništích.
S omezováním negativních vlivů povrchového dobývání úzce souvisí sanace a
rekultivace vytěžených částí nebo celých dobývacích prostorů. Povinnost
zajistit sanaci a rekultivaci všech pozemků, dotčených těžbou, vyplývá pro
těžební organizaci z horního zákona.
Závěrem je nutno uvést, že povrchové dobývání ložisek svým nově vytvořeným
reliéfem má rovněž i kladné vlivy na utváření životního prostředí a obnovu
přírodní rovnováhy v krajině. Vodní plochy vytěžených štěrkoven, ponechané
upravené těžební řezy kamenolomů (často i záměrně ponechané nepravidelnosti v
závěrných svazích) a závěrné svahy sanovaných a rekultivovaných pískoven tvoří
nové významné krajinné prvky s vlastním biotopem.
V opuštěných částech lomů dochází k postupné sukcesi původních i nepůvodních
druhů rostlin. Na starých výsypkách a odvarech kamenolomů lze nalézt již
poměrně málo se vyskytující rostliny i živočichy.
V některých případech je požadavkem orgánů ochrany přírody ponechat těžební řezy
kamenolomu po ukončení dobývacích prací v původním stavu z důvodu zachování
názorné ukázky geologické stavby, či jiné přírodopisné zajímavosti (vrásy,
přesmyky, odlučnost, zachování teplomilné a suchomilné flóry).
Z výsledků dlouhodobě prováděných rozborů vzorků důlních vod u organizací,
provádějících dobývací práce na povrchu a z namátkově odebraných vzorků vod na
okolních zemědělsky obhospodařovaných pozemcích, je zřejmé, že důlní vody svým
složením ohrožují životní prostředí a přírodu zpravidla mnohem méně než vody
obsahující průmyslová hnojiva.
V současné době je již také patřičná pozornost věnována omezování primární i
sekundární prašnosti, zejména v kamenolomech. Zkrápěcí zařízení prašných uzlů
na úpravnách a nákladná, často málo účinná vzduchotechnická odlučovací zařízení
jsou nahrazována účinným mlžícím zařízením.

Přibývá účelových lomových komunikací s bezprašným povrchem, které jsou dle
potřeby (počasí a klimatických podmínek) kropeny. K používané lomové vrtací
technice již neodmyslitelně patří odprašovací zařízení. V hranicích dobývacích
a těžebních prostorů bývají vysazovány v pruzích vhodné dřeviny k vytvoření
protihlukových a protiprachových zábran. Velká pozornost je věnována již ve
stadiu projektování hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem
na povrchu ochraně vodních zdrojů a prevencí úniků ropných látek. Systematická
údržba a kontrola řádného stavu technologického a strojního zařízení, jakož i
prevence nebezpečných stavů je jednou z povinností těžebních organizací,
vyplývající z báňských předpisů a je řešena v předmětné provozní dokumentaci.
Závěrem je možno konstatovat, že povrchové dobývání nerostných surovin zdaleka
nepůsobí na životní prostředí a krajinu tak negativními vlivy jako jiná
průmyslová odvětví (těžký průmysl, strojírenství, energetika, chemický
průmysl). Svým rozsahem a důsledky má často v místních podmínkách i např. běžná
zemědělská činnost negativnější vliv na životní prostředí a krajinu než
povrchové dobývání (plošný rozsah, narušení původní flóry a fauny, prašnost a
hluk, úniky ropných látek při používání mechanizmů, znečišťování veřejných
komunikací při sklizních, ohrožení vodotečí a vodních zdrojů průmyslovými
hnojivy, splachy z polí a pod.).
|